První kolo

Dlouho očekávaný den pro hráčky i fanoušky přišel 3. října. Soupeřem byly hráčky z Junioru Brno. Družstvo, které bylo vždy blízko, buď jako soupeř v soutěži, nebo jako družstvo pro dobrý „přátelák“.

Atmosféra byla domácí. Povzbudit přišla Bára s Matějem a Marou. Nebyla by to Bára Zuki, aby něco nevymyslela, transparent byl skvělý. Sílu do žil nám vlila přítomnost našich sluníček Jiřky, Báry K. a Páji.

Výlet sekundy

kategorie
02_vyletsekundy2

19. června v 6:30 jsme se sešli ve vestibulu hlavního nádraží, spočítali ztráty (zraněné a nemocné) a vydali se na 6. nástupiště 11. kolej, kde už na nás čekal motoráček směr Hrušovany nad Jevišovkou a Znojmo. Naše naděje na slunečné počasí se rozplynuly hned v Horních Heršpicích, když začalo pršet a už nepřestalo. Při prohlídce Znojma se strhla průtrž mračen, naštěstí to bylo až cestou na nádraží. Vlakem jsme doputovali do Šumné. To nás ještě čekalo 8 km k RS, kde jsme byli ubytováni. Naše obavy, že půjdeme v dešti celou trasu, se naštěstí rozplynuly s příjezdem školního autobusu s velmi ochotným řidičem. Když jsme vystoupili, zbýval do cíle jen 1 km a dokonce i počasí se umoudřilo. Déšť se změnil v jemné mrholení. Když se děvčata konečně rozdělila do chatek, byl nejvyšší čas na večeři a po ní na hry ve společenské místnosti. Druhý den jsme si prohlédli zámek ve Vranově na Dyjí, vojenská opevnění z 2. světové války, Felicitinu studánku a Vranovskou přehradu. Díky p. profesorovi Horáčkovi jsme viděli vranovský zámek ze všech možných vyhlídek. Počasí se trochu umoudřilo, už nepršelo, ale na koupání to nebylo.

Nevydáno
není

Nevydáno
není

Nevydáno
není

Nevydáno
není

Nevydáno
není

Nevydáno
není

Nevydáno
není

Nevydáno
není

Nevydáno
není

Tercie - Jedovnice 2008

kategorie

  Každá tercie jezdí na geografický kurz do Jedovnic. Stejně tak i my. Cesta od školy na kolech nás prověřila. Kolem líšeňských rybníků, restaurace U Jelena, Pekárny, přes Bukovinku až do kempu. A tady to začalo. Práce s mapami, výlet přes Rudici, děda Eda, to je pojem, koupání v kaolínovém jezírku. Poznali jsme Býčí skálu z blízka. Vojta si vyložil pokyn na opatrné  sjíždění kopců po svém. Jeho klíční kost však střet s okolní krajinou nevydžrela. Další perlou pak bylo, že se nám podařilo sjet až do Blanska a na závěr výletu jsme museli šlapat a šlapat a šlapat. V dalších dnech jsme dělali rozbory vody a půdy, běželi závod v orientačním běhu, navštívili křtinské arboretum, kde jsme museli poznávat stromy a rostliny. Ve volných chvílích jsme sportovali, poseděli u ohně. Poslední den ještě proběhla poznávačka rostlinstva v okolí kempu. A pak už jen cesta z kopce až do Šlapanic

Fotogalerie

Syndikovat obsah