Nevydáno
není

Nevydáno
není

Nevydáno
není

V Hodoníně ...

  Nikoli do kasáren, ale na stadión U Červených domků jsme opět po roce zavítali na krajské finále přespolního běhu. Tady se už potkávají atleti, triatlonisté, lyžaři, orienťáci a další další aktivní "individuální" sportovci. A tak, jako každý rok, víme, že mety nejvyšší jsou nám dosti vzdáleny.

Ani jedna z našich dívek se nedokázala vměstnat do první poloviny startovního pole, a tak 18. místo Jany Rájové a celkové 6. místo je jen realitou.

Petr Neuwirt chtěl. Moc. Ale. Předpokládaný dobrý tým se trochu rozpadl, a tak místo boje o přední příčky to bylo jen paběrkování. Jeho 7. místo a 11. místo Jana Bílka a výkony ostatních určily nakonec jasné 4. místo družstva. Jasné ztrátou na 3. místo, i náskokem na 5.(15.10.2009)

Výsledky

Zemí whisky a oveček

kategorie

Skotsko je krásná země. Na kopcích porostlých vřesem se jako bílé chomáčky pasou ovečky, občas je vystřídají skotské rohaté krávy s dlouhými chlupy na čele. Vesničky připomínají spíše obrázky z knížek než skutečnost. Šedivé domečky se za okny autobusu míhají jako černé perličky. Nesčetná jezera, stejně jako pyšné hrady, hrdě svědčící o slávě svých bývalých majitelů, vítají cizince, kteří se přišli sklonit před uměním přírody i dávných stavitelů. Za pokoru jsou pak odměněni pravou skotskou whisky, tekutým zlatem zdejších sudů. Slyšíte to šplouchání? Je to whisky, nebo moře? Moře plné ryb. Rybáři loví tresky i sledě, obalují je v těstíčku, smaží a s hranolky prodávají jako národní britské jídlo – fish and chips. Zdálky Skotsko připomíná zvlněný zelený brokát, zblízka pak pohádku. A přece tu něco chybí. Jedenáct dní jsme bloudili tímto krajem, a ty dny v našich vzpomínkách zůstanou jako jedenáct krásných růží. Ale nejkrásnější z nich je ta poslední. Jedenáctá. Ta, se kterou jsme se vraceli domů. Skotsko je krásné, ale chybí tam jedna věc – domov.

První kolo

Dlouho očekávaný den pro hráčky i fanoušky přišel 3. října. Soupeřem byly hráčky z Junioru Brno. Družstvo, které bylo vždy blízko, buď jako soupeř v soutěži, nebo jako družstvo pro dobrý „přátelák“.

Atmosféra byla domácí. Povzbudit přišla Bára s Matějem a Marou. Nebyla by to Bára Zuki, aby něco nevymyslela, transparent byl skvělý. Sílu do žil nám vlila přítomnost našich sluníček Jiřky, Báry K. a Páji.

Výlet sekundy

kategorie
02_vyletsekundy2

19. června v 6:30 jsme se sešli ve vestibulu hlavního nádraží, spočítali ztráty (zraněné a nemocné) a vydali se na 6. nástupiště 11. kolej, kde už na nás čekal motoráček směr Hrušovany nad Jevišovkou a Znojmo. Naše naděje na slunečné počasí se rozplynuly hned v Horních Heršpicích, když začalo pršet a už nepřestalo. Při prohlídce Znojma se strhla průtrž mračen, naštěstí to bylo až cestou na nádraží. Vlakem jsme doputovali do Šumné. To nás ještě čekalo 8 km k RS, kde jsme byli ubytováni. Naše obavy, že půjdeme v dešti celou trasu, se naštěstí rozplynuly s příjezdem školního autobusu s velmi ochotným řidičem. Když jsme vystoupili, zbýval do cíle jen 1 km a dokonce i počasí se umoudřilo. Déšť se změnil v jemné mrholení. Když se děvčata konečně rozdělila do chatek, byl nejvyšší čas na večeři a po ní na hry ve společenské místnosti. Druhý den jsme si prohlédli zámek ve Vranově na Dyjí, vojenská opevnění z 2. světové války, Felicitinu studánku a Vranovskou přehradu. Díky p. profesorovi Horáčkovi jsme viděli vranovský zámek ze všech možných vyhlídek. Počasí se trochu umoudřilo, už nepršelo, ale na koupání to nebylo.

Nevydáno
není

Nevydáno
není

Nevydáno
není
Syndikovat obsah