Florbal očima účastníků

Florbalisté bodují

Člověk si říká, že by měl započnout článek o florbalovém počínání našeho činného školního florbalového celku jako klasickou reportáž. Jenže to nejde. Emoce jsou silné a chuť napsat něco podobně oslnivého, jako byl výsledek florbalového turnaje středních škol v Tišnově, je obrovská. Úspěch to byl pro naši školu nevídaný a prokázalo se, že i florbal stojí za to hrát.

Celek, který věkově spadá pod druhý stupeň gymnázia, se v obvyklé sestavě vydal vybojovat vítězství. Cesta to byla svízelná. Vzpomínky na loňský a předloňský turnaj mi ale říkají, že se tu prokázalo jisté zlepšení. A nebylo to zlepšení malé. Po loňském třetím místě jsme odjížděli trošku smutní, neb v semifinále nás zařízl domácí tým zlých gymnazistů z Tišnova, favoritů turnaje. Rok se s rokem sešel, my jsme trénovali a i zápasy na AFL nám pomohly a věděli jsme, že letos to musíme dát.

Skupina byla nalosována příznivě. Otevřeli jsme celý turnaj zápasem se SOU Tišnov. Góly Honzy Konstanta, Martina Kovaříka, Tondy Paše a sourozenců Netíkových nás posunuly až k výsledku 5:0, který byl, řekl bych, chvályhodný. SUPER, první výhra, radost, ale přece jen to nebyl TOP soupeř. Chystaly se i těžší kousky. Druhý zápas ve skupině už nebyl tak příjemný. Gymnázium Židlochovice nás ze začátku trošku trápilo, ale nakonec náš neustávající tlak nevydrželo a Tonda Paš s Martinem Kovaříkem prorvali míček až za brankovou čáru. 1:0. První místo ve skupině, jistý postup do semifinále. Člověk si řekne, že po dvou výhrách nemůže být semifinále nic složitého. Je tu však jedno velké ALE. Překážkou nám bylo domácí Gymnázium Tišnov, náš loňský „vyřazovač“. Historie se asi měla opakovat, jenže letos jsme do toho šli s vervou. Útok domácích byl skvěle mařen naší pevnou obranou. Náš útok byl však kažen obranou Tišnova. Prekérní situace. Do poslední minuty byl stav utkání 0:0. Téměř infarktová situace. ALE. Další velké ALE. Nyní si představte osm vteřin před koncem utkání o postup do finále. A představte si našeho zkušeného beka a kapitána v jedné osobě, Michala Belzu, jak se rozbíhá zpoza naší brány, přeběhne téměř celé hřiště a střílí učebnicový gól do pravého horního rohu soupeřovy branky. EUFORIE. ŠOK. ÚŽAS. Vidina finále se přiblížila a také vyplnila. 1:0 proti odvěkému soupeři, který psychicky nevydržel nepostup do finále a v následujícím zápase o třetí místo selhal.

„No jo, ale teď nás čeká finále,“ řekla si jistě většina z nás. A ve finále náš čekal předloňský vicemistr republiky, Gymnázium Zastávka. Jejich silný útok v nás budil respekt. Obecenstvo přálo spíše našim soupeřům, čehož signálem byly i lahve, které na nás byly házeny během rozcvičení. Ale tím nám přibyla motivace. Napětí bylo vysoké, zápas vyhrocený, obrana odolná a útok šikovný. Nejprve gólmana Zastávky vyškolil Kuba Netík a poté Ondra Bláha zvýšil na 2:0. Tento stav jsme udrželi do poslední vteřiny i přes hru v oslabení. Celkový výsledek okouzlující. Navíc jsme za celý turnaj neobdrželi jediný gól.

A co to vlastně všechno znamená? Jsme první v okrese. Co dál? Porazili jsme soupeře, který nám papírově sahal nejen nad kotníky, ale i nad pas. A co ještě? Ještě navíc k tomu všemu jsme postoupili do krajského finále, což je pro naše gymnázium historický úspěch. O co nejlepší umístění v kraji (neb republikové kolo letos nebude) budeme bojovat 26. 3. 2013 v Jedovnicích a doufáme, že nám budete všichni bez výjimky držet palce, neb není nic krásnějšího, než když naše gymnázium uspěje. A to nejen ve vědomostech, ale i ve sportu. A to nejen ve volejbale, ale i ve florbalu.

Závěrem bych poděkoval našemu skvělému trenéru, vzoru a psychické a taktické opoře, panu profesoru Dvořákovi, bez kterého by hra neměla směr, smysl, ani motivaci. DÍKY.

SPORTU ZDAR a florbalu zvláště.

Za florbalový tým Gymnázia a ZUŠ Šlapanice a.k.a. TPP
Venca Staněk