Proč bychom se netopili aneb Vodácký kurz septimy

Pondělí 29. května

A další nezapomenutelný zážitek máme za sebou! Cesta do Vyššího Brodu se nám krapet protáhla a ze 4hodinové cesty jsme měli 10hodinovou. Jako do Chorvatska. (...) Vše začalo tím, že autobus nebyl schopen vyjet kopec. Později se začalo kouřit z palubní desky... Do cílové stanice jsme dojeli až v 7 večer, takže na vodu už jsme se nevydali. Postavili jsme stany, rozdělali táborák a vyspali se pořádně na nastávající den. (NM)

Úterý 30. května

Po lehké snídani jsme všichni prošli krátkým kurzem, jak se ta loď vlastně ovládá. Poté jsme konečně mohli všichni nasednout. (...) Hned v první moment zjišťujeme, že předchozí přednáška byla úplně k ničemu, protože naše loď si stejně dělá, co chce. (...) Asi dva kilometry je voda velmi klidná a pomalá, vlastně je to totální volej (= vodácký výraz pro stojatou vodu). První jez splouváme bez problémů. Chci si vyzkoušet kromě gumové i plastovou loď a přesedám za Eďou. Vzápětí je další jez, kde se cvakneme (= vodácký výraz pro převrácení se). Vykašláváme vodu, vyléváme ji z lodě a smějeme se. (TP, MŠ)

Středa 31. května

Všichni už byli zkušení vodáci, až na mě. Přijela jsem až v úterý večer. Nikdy předtím jsem na vodě nebyla, takže jsme nevěděla, jak pádlovat, sjíždět jezy atd. Naštěstí mě moji spolužáci všechno naučili. Vyjeli jsme z kempu Branná a cílem byl Český Krumlov. První okamžiky na lodi jsem si myslela, že se musím každou chvíli převrhnout, ale zanedlouho jsem už jela skoro jako zkušený vodák. Cesta probíhala hladce až k druhému jezu. Po vjezdu do šlajsny (= vodácký výraz pro propust) se loď začala naklánět na pravou stranu. Instinktivně jsem se naklonila doleva... Nakonec jedeme lodí po dně a my sedíme po pás ve vodě... (MK)

Čtvrtek 1. června

Čekalo nás pět jezů. Pro zvládnutí úvodního byly dány jasné instrukce - rychlé pádlování, nájezd šikmo a kormidlování. Posádka naší lodi to vzala po svém a při nájezdu vrazila do pilíře dřevěného mostu. První jez zvládáme bez převrácení. Ostatní lodě takové štěstí neměly. Posbírali jsme plaváčky a pokračovali dál. Další jezy se obešly bez obtíží, nikdo další si na vodníka nehrál, a tak jsme v pořádku dorazili až do cíle, vesnice s klášterem Zlatá Koruna. Navečer jsme se sešli jako každý večer s kytarou u táboráku, zpívali a užívali si poslední večer daleko od domova. (GP)

Pátek 2. června

Ranní vstávání bylo těžké, obzvlášť pro některé, ale nakonec se nám podařilo z kempu vyrazil pouze s malým zpožděním. Na vodě se roznesla zkazka, že po necelých 15 minutách plavby lze narazit na kiosek s výbornými plackami. Přidali jsme na obrátkách. Byla to pravda! Placky ve stánku U Milana nás vítaly vůní sýrové pomazánky a čerstvého česneku. Olizovali jsme se až za ušima. (JV+JŽ)

(V dalším popisu se oba očití svědkové diametrálně rozcházejí, a proto dáváme přednost jinému autorovi - pozn. red.)

Po tomto krátkém, ale vydatném občerstvení  jsme opět vyrazili. Přece jen už to byl čtvrtý den v lodích a naše ruce byly unavené a zadky bolavé, morálka proto byla velmi hluboko pod jezem a my se nechali unášet proudem. Nejvíc mi z celého dne utkvěla v hlavě scénka, kdy jeden nejmenovaný student vhodil do lodi jedné nejmenované studentky malého pavoučka a ta, přestože se celý týden odmítala vykoupat v řece, do ní v tomto případě radostně skočila. 

Nakonec jsme všichni šťastně dorazili do Boršova, naobědvali se a naskočili do autobusu s očekáváním další dobrodružné cesty. (MM)