Akce

19. června v 6:30 jsme se sešli ve vestibulu hlavního nádraží, spočítali ztráty (zraněné a nemocné) a vydali se na 6. nástupiště 11. kolej, kde už na nás čekal motoráček směr Hrušovany nad Jevišovkou a Znojmo. Naše naděje na slunečné počasí se rozplynuly hned v Horních Heršpicích, když začalo pršet a už nepřestalo. Při prohlídce Znojma se strhla průtrž mračen, naštěstí to bylo až cestou na nádraží. Vlakem jsme doputovali do Šumné. To nás ještě čekalo 8 km k RS, kde jsme byli ubytováni. Naše obavy, že půjdeme v dešti celou trasu, se naštěstí rozplynuly s příjezdem školního autobusu s velmi ochotným řidičem. Když jsme vystoupili, zbýval do cíle jen 1 km a dokonce i počasí se umoudřilo. Déšť se změnil v jemné mrholení. Když se děvčata konečně rozdělila do chatek, byl nejvyšší čas na večeři a po ní na hry ve společenské místnosti. Druhý den jsme si prohlédli zámek ve Vranově na Dyjí, vojenská opevnění z 2. světové války, Felicitinu studánku a Vranovskou přehradu. Díky p. profesorovi Horáčkovi jsme viděli vranovský zámek ze všech možných vyhlídek. Počasí se trochu umoudřilo, už nepršelo, ale na koupání to nebylo.

  Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili na náš první společný výlet. Z několika možností jsme zvolili ne příliš vzdálenou lokalitu Lednicko – valtického areálu. Jako druhý doprovod si studenti vybrali pana prof. Jiřího Gončára. Z Brna jsme vlakem dojeli do Podivína a odtud jsme po delším bloudění ve velkém vedru a za značného reptání primánů nakonec narazili na hodného muže, který nám konečně ukázal správnou cestu na Janův hrad. Hrozící vzpoura byla zažehnána a po několika kilometrech jsme dorazili do kempu Apollo. Ubytovali jsme se v maringotkách, které možná patřili před mnoha lety cirkusu Humberto. Potom jsme začali objevovat okolí. V blízkém rybníku se někteří odvážlivci dokonce vykoupali. Po celou dobu pobytu jsme hráli hru s názvem Kartáčky. Všechny tato hra velmi zaujala. Vypravili jsme se navzdory špatnému počasí také do Lednice na zámek, který jsme samozřejmě navštívili. Prochodili jsme také park a pluli na lodičkách k minaretu. Výhled stál za námahu.

  Za slunného počasí a plni očekávání vyrazili ráno 8. června terciáni na tradiční jedovnický kurz. Všichni jeli na kolech a nikdo se neztratil, protože je jistil kromě zesíleného pedagogického dozoru i spolehlivý Víťa Šudák. Program několika nejbližších dní se skládal z orientačního běhu, přesunu pomocí GPS a mapy, lovení a identifikace různé havěti, rozboru vody (od té doby ji pije málokdo), výletu k rudickému větrnému mlýnu s populárním dědou Edou, do jeskyně Výpustek... Nedílnou součástí tohoto kurzu jsou i bahenní koupele. Obvykle probíhají v kaolinovém lomu u Rudice, ale protože se mezitím počasí dramaticky změnilo, zablátili se všichni naprosto dokonale až při návratu, samozřejmě opět na kolech, ale tentokrát v dešti a s amputovanými blatníky a la Obecná škola. Navíc se jelo cestou sice horší, zato však delší. Výsledný efekt je slovy nepopsatelný - viz fotky v galerii

  Tato akce proběhla dne 6.6.2009. Studenti primy navázali spolupráci s nadačním fondem KRTEK, který pomáhá malým onkologicky nemocným pacientům. Nadace KRTEK pořádala v Brně velkou akci, jejíž výtěžek byl věnován nemocným dětem. Prima vybrala 1 500 Kč, což bylo startovné, a deset studentů se běhu zúčastnilo. Sobotní odpoledne si pěkně užili, zasportovali si a obdrželi drobné dárky od sponzorů akce. Na další ročník se všichni těší a mají skvělý pocit z toho, že pomohli dobré věci.

  Jednoho dne se v hlavě naší tělocvikářky – paní profesorky Bičanové zrodil nápad. Řekla si, že by bylo dobré naučit své svěřenkyně základům sebeobrany. Proto při jedné cestě do školy oslovila na přechodu sympatické příslušníky Policie České republiky. Po řádné domluvě už mohla v pondělí 2. března proběhnout historicky první hodina ve znamení hmatů a chmatů začít. Nastoupily jsme oděny v teplákových soupravách a těšily se, jak se naučíme případného útočníka zneškodnit. Policisté nám ukázali citlivá místa lidského těla, na která se vyplatí útočit. Naučily jsme se také různé chvaty, které můžeme provést, pokud nás útočník napadne zezadu, lapí za vlasy či za ruku. Z této lekce sebeobrany jsme byly opravdu nadšené, oslovila nás především profesionálnost obou cvičitelů. Příležitostně si naše nové dovednosti trénujeme na spolužácích, ale především se cítíme na ulicích jistější.

   Společně se sextou jsme se vydali poznávat Francii. Díky státním svátkům jsme mohli vyrazit na předlouhou cestu 29.4.2009 odpoledne, s návratem 10.5.2009. Absolvovali jsme jistě náročný, hlavně na naše hýžďové svalstvo, ale nesmírně zajímavý poznávací zájezd.

  Těsně v předvánočním čase jsme společně se sekundou vyrazili na LVK. Tématem snad všech hovorů byla otázka:  Napadne? Na Pradědu tedy sníh byl a vydžel, ale na spuštění vleků to nestačilo. Našim útočištěm se stal hotel Figura.  Díky ochotě majitele jsme mohli využít jeho zásob běžek. Celý kurz tak probíhal výcvik na běžkách. Navíc, ani počasí se moc neumoudřilo, a tak jsme vysílač na Pradědu zahlédli jen občas. Jen v Karlové Studánce se mlha nekonala. Tak jsme prošli výcvikem na běžkách, vyjeli na nich až na Praděd. Navštívili blízkou Barborku, Kurzovní hotel i vzdálenou Švýcárnu. A po návratu domů na nás čekaly Vánoce.

Fotogalerie

  V šest ráno 8. října jsme se společně s tercií nalodili do autobusu a vyrazili. Směr Praha. Nejprve jsme začali V 3D kině. Dinouši nám olizovali brýle. Alespoň tak realistické to představení bylo. Pak jsme krtkem vyrazili na Malostranskou. Záhy se celé pole rozdělilo na loudače a spěchače. Loudači neviděli nic, spěchači výměnu stráží. Hrad jsme absolvovali už společně.. Následoval přesun na Petřín, na malou Eifelku, pak k zrcadlům. Už podruhé nám optika ošálila smysly. Po "sešupu" k Vltavě a přechodu přes Karlův most jsme opět něco prošvihli. Orloj. No a to už se čas naplnil a my pomalu usedali v autobusu na sedadla, abychom nabrali směr domů.

Fotogalerie

  Ve středu 8. října se mohl náhodný ranní chodec, spěchající kolem gymnázia do práce, setkat s podivuhodným jevem – u školní brány stály dvě třídy studentů. To by nebylo nic divného, kdyby ovšem hodiny neukazovaly teprve šest ráno! Jak to těch více než 60 teenagerů udělalo, že se probudilo ještě za hluboké noci, čertví. Motivace ale byla lákavá – exkurze do matičky Prahy.

  Každá tercie jezdí na geografický kurz do Jedovnic. Stejně tak i my. Cesta od školy na kolech nás prověřila. Kolem líšeňských rybníků, restaurace U Jelena, Pekárny, přes Bukovinku až do kempu. A tady to začalo. Práce s mapami, výlet přes Rudici, děda Eda, to je pojem, koupání v kaolínovém jezírku. Poznali jsme Býčí skálu z blízka. Vojta si vyložil pokyn na opatrné  sjíždění kopců po svém. Jeho klíční kost však střet s okolní krajinou nevydžrela. Další perlou pak bylo, že se nám podařilo sjet až do Blanska a na závěr výletu jsme museli šlapat a šlapat a šlapat. V dalších dnech jsme dělali rozbory vody a půdy, běželi závod v orientačním běhu, navštívili křtinské arboretum, kde jsme museli poznávat stromy a rostliny. Ve volných chvílích jsme sportovali, poseděli u ohně. Poslední den ještě proběhla poznávačka rostlinstva v okolí kempu. A pak už jen cesta z kopce až do Šlapanic

Fotogalerie

  Poznávací exkurze nás zavedla do městyse Sněžné. Vše začalo zpožděním vlaku do Žďáru nad Sázavou. Poslední autobus fuč. Ale přesto se nám podařilo získat náhradní dopravu, která nás dovezla až na místo určení, do bývalého tábora Adastu Adamov. Už v primě jsme si program nachystali sami a tak to nebyl problém ani tady. Výlet přes rulové skály na Vysočině (Drátníky, Malínská skála, Devět skal) jsme zakončili na hranici Čech a Moravy. Také jsme sportovali, uspořádali vodní bitvu, byli svědky divadelního představení. Ani oheň se špekáčky nechyběl. Pak už jen Výlet na Buchtův kopec, návštěva cukrárny ve Sněžném a ... odjezd domů. Pro vzpomínky máme v zásobě fotky.

  Lyžařský kurz na Čartáku, probíhal ve zvláštní zimě. Ona totiž zima nebyla tak úplně zimou. I když ... Při příjezdu byl všude sníh. Při odjezdu to spíše vypadalo jako na poli. Více si lze prohlédnout ve fotogalerii. Ale kromě lyžování byla i zábava v místnostech i na pěších výletech do okolí. Ale abychom jsme si připomenuli. My jsme hlavně lyžovali.